Stejně jako každým rokem jsem i letos vyrazili předposlední červnovou středu na historickou exkurzi. Tentokrát vedly naše kroky na jižní Plzeňsko, kde jsem měli naplánovaných hned několik zajímavých cílů.
Už ráno na nádraží bylo jasné, že nám počasí bude přát. V budově nádraží se už v půl šesté sešel pan zástupce Martin Šimek, pan učitel Michal Mašek a dvacet pět historiechtivých žáků šestých až devátých třída naší školy. Přes nepřízeň vlakové výluky jsme se úspěšně dostali do Zdemyslic, odkud jsme po silnici vystoupali k našemu prvnímu cíli – zřícenině hradu Vlčtejn. Opevnění hradu bylo dobře patrné, ale přímo do hradu jsme vstoupit nemohli, protože byl zamčený. Žáci vyplnili pracovní list, nasnídali se a mohli jsme se vydat dál.
Sestoupili jsme do údolí Úslavy a pokusili jsme se najít zaniklou tvrz Pokonice. V jejím areálu jsme pak umístili poselství pro budoucí generace poutníků, kteří půjdou v našich stopách. Pak už začínalo být sluníčko ostré a my jsme pokračovali do Nezvěstic, kde jsme na malebném místě s velkým rozhledem poobědvali a odpočinuli si. Další cesta vedla naštěstí ve stínu lesa ke zřícenině hradu Lopata.
U Lopaty jsme si opět odpočinuli, posvačili a poté vyrazili k zámku Kozel. V jeho zahradách jsme měli dlouhý rozchod, který žáci využili k občerstvení v místní cukrárně a odpočinku před závěrečnou fází cesty. Ta vedla alejí starých dubů na železniční zastávku ve Šťáhlavech. V tu chvíli už všichni žáci vypadali unaveně, a tak byli rádi, když jsme se mohli vlakem (a pak výlukovým autobusem) opět vrátit do Plzně.
Dějepisná exkurze se všem líbila, přálo nám i počasí a všichni se už těší, jakou historickou exkurzi nám připraví pan zástupce Martin Šimek opět za rok.
Michal Mašek
